Boží oči.

Sigismund Bouška

Boží oči.
Venkovský chrám, v něm postranní oltář tichý. Bolestná Matka tam ku nebi zdvihá oči, trčící meč jí ve srdci hluboko vězí. Prostý to obraz, však lid jej má v lásce zvláštní, každý den zbožná duše tu v dumách klečí. Prostičký oltář, můj Betlem, má Golgota denní. Pod Matkou Boží tam krucifix malý stojí: na kříži Kristus a jeho mě hledají oči. K oltáři stoupám, hle, teskně se na mě dívá, slzícím okem mě výčitkou v srdce bodá, chvěji se sláb a zahanben klopím zraky. Dřevěný kříž! Co Ježíš ten očima mluví? Nevinné oči, jež nevinné lily slzy; dítěte oči, jež macecha denně trýzní; panenské oči, když vydáno tělo hříchu; národa oči, jenž oloupen o svá práva, okovy spoután, posmíván v řeči svojí; beránka oči, jejž k zabití surově vedou! Výmluvně mluví a stenají němé ty oči! Ježíši ustaň, sic zahltí srdce mé slzy, hříšný jsem, vím, a nehodný být tvým sluhou, chvěje se kalich v hříšných mojich rukou, hříšný jsem, vím, však veliká má je lítost, 139 hříšný jsem, vím, však větší je tvoje Láska! Rozechvěn šeptám posvátná slova mešní, pozvedám hostii, pozvedám k nebi kalich – – Vyjasněte se bolestné Boží oči! 1896
140