Hold básníka svému biskupu.

Hold básníka svému biskupu. J. M. ndp. biskupu Edvardu J. Brynychovi.
Bůh poslal velkých andělů svých pluky, jich křídla sněžná letí ode hvězd, jak bílá stuha jejich řada jest, zpěv jásá lidstvu z nebes čarozvuký, zpěv významný až z dálných sferných cest, a blíž a blíže peruť tisícerá se k zemi blíží zářná, zlatoperá, a srdce zbožné sladkou tuší zvěst. A v ticho pochmurné ta hudba zvoní, v tu dlouhou mdlobu duší zamlklých, jež odvykla si úsměvy a smích, jež v nečinnosti časem slzy roní a mrtví sílu, naděj v prsou svých. Hoj, jak to proudí svalem odumřelým, jak znovu krev se stala zdrojem vřelým a vůle vstává ze snů mrákotných. Ó divy zřím! hle, letí posli nebe a ke všem stranám peruť zářící se nese bleskem, ledy tavící, a mizí mdloba, která srdce střebe, 73 ruch, život tryská v Pána vinici. Hle, v každé srdce anděl křídlem bije, to ze sna probuzeno znovu žije, a člověk k dílu zvedá pravici. „Aj, já jsem s vámi do skonání světa!“ to slovo Krista dává odvahu, Bůh nové doby stojí na prahu, zas znovu provaz na rouhače splétá a vrahům v čelo píše výstrahu, své věrné sčítá a je v zápas vede, nám v čele vojska zářný, svatý jede a všecky chvátá dovést ku blahu. A v čelo vojů mužné staví vůdce, hle, i náš pluk má svého anděla, čtvrt století, co nejprv zastkvěla se jeho přilba v svaté nebes půtce, kdy v našich řadách ohněm zarděla se jeho ňadra se znamením kříže, kdy zaplál meč, jejž s nepřítelem kříže, štít víry zved, jejž zloba zhaněla. A nyní v odměnu nám stojí v čele, je celý náš, jak od počátku byl, svou krev by všecku za nás vycedil, své srdce dal, jež zlatem plá mu v těle, své péro ohněm víry pozlatil, své knihy provál svatým ohně slovem a nový heros v meči ocelovém nám podal zbraň, nás štítem svojím kryl. 74 Dnes v jásot všech i svoji píseň mísím, svou lyru, otče, k nohám skládám tvým, jí žehnej, ať svou touhu uhasím, neb na tvých rtech již dávno duší visím; můj přijmi hold, můj verš i chudý rým, neb tvůj jsem žák, tvůj erb mám na svém štítu, tvůj vojín jsem a ve tvých cností třpytu syn Benedikta o dnech lepších sním. 1894
75