Ženy.

Sigismund Bouška

Ženy.
Vás, ženy, ctím a miluji, bytosti čisté a slabé – Sesterské duše v zahradách Neviditelného! Ne láskou despoty, jenž deptá vaše labutí šíje, rozkoše nástroj pro svoji podlou choutku a rozmar, tiché, blednoucí luny pro svoje žhavá slunce, ne láskou hříšnou, která vás dolů strhuje s trůnu, vás ženy miluji soucitem spolutrpícího, útlou, vnímavou, ženskou duší. Velebné matky, kojící v bolestech národů símě, mateřské pohledy, laskání rukou obětiplné, mučednice kolébky, madonny pode křížem. Vás, ženy, ctím a miluji, bytosti čisté a slabé! Panny, koupající lilie těla ve žhavém vzduchu, bílé, chladné, voskové krásy kaplí a dómů, panny, svíce na oltáři Nejčistšího, svíce, jež hoří věčným, nehnutým světlem. Noli me tangere! mluví hluboké vaše oči. Velebo matky, nedotknutelná svatosti panny! V jediném vtělení znám tě a kořím se ve prachu tobě: vidím tě na měsíci, jejž otočil had svým kruhem, spasení slabých, velikou, zářnou očistu hříšných, paprsky slunce řinou a prší z jasu tvých rukou: Maria je tvé jméno a Královna je tvůj úřad. 1896
61