III.

III.
Jdu k nemocnému, zvonek slabě cinká, však horalům ten jeho pláč je známý; stav umlká, kde s průvodčím se berem a v svatém tichu všecko kolem kleká. Tu před chatou dva dovádějí hoši, jsou ještě malí pro lavice školy. Teď lekli se: Co udělati nyní? tak tuší cos, že teď by kleknout měli! Jdu kolem. Starší ručkou vzhůru sahá, chce smekat, ale čepice je kdesi – – ach, kamení je plna na zápraží! Co dělat rychle? – V tom jsem přešel dále. A hoši v rozpacích zří pomateně v dál za mlknoucím zvonkem v horském klínu; jen otce slyším: „Nevíš, že’s měl kleknout? šel s Pánem Bohem velebný pán kolem!“ As po hodině navracím se domů. Dva hoši klečí jako andílkové teď před tou chatou, ručky spínajíce, a velké slzy po tvářích jim tekou. 51 Jak upokojit srdéčka ta v žalu? Je pohladil jsem po hlavičkách rusých a ze studánek očí pil své štěstí. Jak výskli! vstali – v chatě byli skokem! 1895