Příteli K. D. Lutinovu v dobách zlých.

Sigismund Bouška

Příteli K. D. Lutinovu v dobách zlých. Gratia Dei sum, quod sum.
Dech hniloby vše prosáknul již mlhy, jež kolem nás se vzdorovitě tísní, svou marně chcem je proniknouti písní, jsou jako kůže pevné, neprostupné. Náš výkřik zpátky ozvěnou se vrací, a žalmy naše v prázdno duší duní, Lež, Pýcha, Mamon spolehlivě trůní – – Co chcem? Jsme směšni. Žalm náš ve hvizd mění. Dav nechce Boha, bytost dokonalou, chce modly jenom, lesy Suchodolu; my veliký Kříž, bratře, nesem spolu, chcem Umění, jež důstojno jest Boha. Zda slyšíš smích? – Jste sami, je vás málo, a vysoké jsou Kalvarie srázy! – Jsme vskutku sami? Šimon nepřichází? Ó,Ó přijdou jiní, pojď, však Bůh je s námi! 1895
86