Mír.

Sigismund Bouška

Mír.
Mír, svatý mír, jejž touží duše pít, mír bezmezný pln vůně léčivé, jež všecko hojí, smíří, utiší, mír taký ze strun srdce vyloudit svět nikdy nedovedl v touze své a těch, kdo prosí, nikdy neslyší! Jen věčný shon a vášně prudký proud, jen hluk a tužby nezkojené vzdor, stesk bezmocný a struny ztrhané, jež musily se posléz přetrhnout, když napínal je věčný, stálý spor, svět pro srdce má, hříchem zmítané. A pakli časem klamný vzejde klid jak večer lákavý, když hvězdy první třpyt se v oko zadívá a vánek nyjící sen nese, list a květ a stromů šum, toť chvíle jen, a ztopen v kouzlo dum již cítím bouř se valem blížící. Ten, který vlny v bouřném jezeru jen tichým zkrotil ruky pokynem, smrt jehož nebem, zemí otřásla, a mrtvé v život v děsném zášeru v ráz vzkřísila, ten v slovu jediném dá v duši mír i v srdce vyhaslá. 1889
23