Za babičkou.

Sigismund Bouška

Za babičkou.
Půl století, jen v bolestech a trudu a na lůžku svém život osamělý, když oheň trávil nitro starých údů, jsi žila svatě, stejně, noc, den celý. Já nikdy nezřel na tvém retu nudu, ten modlitbu jen šeptal rozechvělý, neb v svatých knihách, cudných, beze bludu, si šeptal blahou zvěst, když oči bděly. Ó mnoho, mnoho knih jsi v žití četla, však jednu z nich jsi nejvíc milovala, to zedraný byl, starý „Život svatých“. Již chápu, odkud v tváři tolik světla a k utrpení tolik síly vzala i tichou smrt, jas kolem rukou spjatých. 1890
60