Milosrdné sestry.

Sigismund Bouška

Milosrdné sestry. Ctihodným sestrám v Příbrami.
Širou, hlučnou třídou města v barev příval pestrý spějí dumné dcery ticha: milosrdné sestry. Nejdou, plynou, zraky v zemi – milosrdí zřídla, v šatě smutku, jen tvář v sněhu – snad to skrytá křídla? Mlčí celá jejich duše v nebi rozepjatá, divný zjev, jak s oltáře by dolů sešla svatá. Kam že spějí, kdo je nutí, cizích světů zjevy? Bol je volá, Láska sílí slabé údy děví. Milé sestry, nejsem pěvcem, jejž Duch Boží světí, ale zpěv svůj nejkrásnější pro vás chtěl bych pěti! Zřím vás, cudné lilje v sněhu, v sněhu toho světa, který mrazem sebelásky, jíním záští zkvétá. Zřím ty vaše zraky dětské, stydlivé v řas cloně, oči míru, požehnání, hvězdy v nebeskloně. Zřím ty oči uzavřené před střelami hříchu, květy lotosu, jež pučí v lazaretů tichu. 67 Zřím ty oči, které stvořil Bůh jen pro žal lidský, jejich slzy balsámem jsou, nardu vůní vždycky. Zřím ty oči divotvorné, posměch když je raní, jejich pohled nevinností oheň ve tvář vhání. Cosi z líce Dolorosy, věčné kouzlo panny vane, line z vašich lící v teskné světa hrany. 1894
68