Ctih. Anna Kateřina Emmerichová.

Sigismund Bouška

Ctih. Anna Kateřina Emmerichová. Juliu Zeyerovi.
Ve chvílích nočních, spánek kdy míjí skráně, vídám tě bledou, zsinalou barvou smrti, na lůžku panny v horečce utrpení v extasi bdíti. Nemluvným tichem bije tvé svaté srdce. Bezkrevné tělo pomalu krvácí dále – – Pozvedáš hlavu s nestvůrné koruny tíhou, krvácí čelo. Jaké to ruce? Maria neměla bledších. Otiskem cudných retů v nich hoří rána. Kdo měl to srdce, v hynoucí panny tělo vpálit to stigma? Obraze živý Ukřižovaného! Jaká to muka stálého umírání? Divte se dívce, rekyni v utrpení za cizí viny! Hoří ta duše nesmírnou k duším láskou, plamenem žhoucím roste a přerůstá bolest, ale té duši žíznící nadlidskou žízní ještě to málo! 136 Jaká to oběť! Ježíš ji nejlépe cení. Vlněním věků vodí tu trpící duši, do dílny Věčna dává jí v obdivu zříti v závratné visi. Pukají poupětem panenská její ústa: neznámé divy mluví a Poutník je črtá – – Užásl svět, to vesnické děvče prosté učence předčí. Jazykem světců šepotá Kateřina. Bez tíhy času, prostoru bez okovů prochází věky, s Adamem žije v ráji, s Ježíšem trpí. Jaký to život! Před zrakem nevěřících zázrakem drží Boží Prozřetelnost k výstraze všem a k hroznému poučení: Ukřižovanou! 1896
137