Ó kniho Bohem psaná...

Ó kniho Bohem psaná...
Ó kniho knih, ó kniho Bohem psaná, jen svatou vůní ráje prodýchaná té kaditelny, kterou před trůn Pána sám Cherub staví, ó hudbo choru nejsvětějších duchů, tak věčně živá, v stálém znící ruchu, v tvém čaru svatém ráje cítím tuchu a nebes slávy! Ó sladký úřad, z blan tvých pěti chválu, ten souzvuk v štěstí, svatou těchu v žalu, ať v prostých slovech, vážném ve chorálu zpěv k nebi pílí, vždy v žalmů rythmu tón se pojí s tónem, jak varhan pláčem a jak temným zvonem, hned slavným zdvihem a hned tichým sklonem, a k Bohu cílí. V tvých řasách všaký lék se duši tají, sny legend zázračných tam šepotají, tam sladkou, dávnou řečí verše hrají, tam srdce prodlí, tam v strasti sílu, v tísni najdeš radu, tam vejít lze jak rajskou ve zahradu, tam zapomněvši na vši světa svádu, se duše modlí! 25 Ó poesie žalmů Davidových, ó harfo nebes, v strunách prorokových zníš tajem věčných záhad myšlenkových a ráje tuchou, tys varhan zvuk, jenž nebes kathedralou hrá nadšenou a věčnou Boha chválou, že sled té hudby spěje lesem, skalou i pouští hluchou. Hle, bratří sbor! když, v rukou svatou knihu, vši z duše zpěvem vypudili tíhu, jak pták, jenž v podzim v dál se bere k jihu, tak duše vzletí, tak ze všedního stoupá ze klopotu a letí výš, až v jednu sladkou notu sbor archandělů slyší ve jásotu zpěv slávy pěti. A s nebe dolů křídlaté ty zjevy se nesou v chrám a v bratrů plesné zpěvy, klas nebes svatý, zázrak božské révy v svých rukou mají; z nich jedni snesou v chrám se na varhany, tam druzí v chóru dvě se pojí strany, kde v stánku pod obrazem svaté Panny se svátost tají. A všecko tvorstvo v jedné chvále jásá a všecka ústa pějí mnohohlasá: Dík Tomu buď, jenž světa mocná Spása se z Panny zrodil, 26 buď velebena věčná Boha Láska, nechť svět se řítí, země hyne, praská, nás pevná k nebi víry pojí páska a slávy podíl! 1889
27