Ó kniho Bohem psaná...
Ó kniho knih, ó kniho Bohem psaná,
jen svatou vůní ráje prodýchaná
té kaditelny, kterou před trůn Pána
sám Cherub staví,
ó hudbo choru nejsvětějších duchů,
tak věčně živá, v stálém znící ruchu,
v tvém čaru svatém ráje cítím tuchu
a nebes slávy!
Ó sladký úřad, z blan tvých pěti chválu,
ten souzvuk v štěstí, svatou těchu v žalu,
ať v prostých slovech, vážném ve chorálu
zpěv k nebi pílí,
vždy v žalmů rythmu tón se pojí s tónem,
jak varhan pláčem a jak temným zvonem,
hned slavným zdvihem a hned tichým sklonem,
a k Bohu cílí.
V tvých řasách všaký lék se duši tají,
sny legend zázračných tam šepotají,
tam sladkou, dávnou řečí verše hrají,
tam srdce prodlí,
tam v strasti sílu, v tísni najdeš radu,
tam vejít lze jak rajskou ve zahradu,
tam zapomněvši na vši světa svádu,
se duše modlí!
25
Ó poesie žalmů Davidových,
ó harfo nebes, v strunách prorokových
zníš tajem věčných záhad myšlenkových
a ráje tuchou,
tys varhan zvuk, jenž nebes kathedralou
hrá nadšenou a věčnou Boha chválou,
že sled té hudby spěje lesem, skalou
i pouští hluchou.
Hle, bratří sbor! když, v rukou svatou knihu,
vši z duše zpěvem vypudili tíhu,
jak pták, jenž v podzim v dál se bere k jihu,
tak duše vzletí,
tak ze všedního stoupá ze klopotu
a letí výš, až v jednu sladkou notu
sbor archandělů slyší ve jásotu
zpěv slávy pěti.
A s nebe dolů křídlaté ty zjevy
se nesou v chrám a v bratrů plesné zpěvy,
klas nebes svatý, zázrak božské révy
v svých rukou mají;
z nich jedni snesou v chrám se na varhany,
tam druzí v chóru dvě se pojí strany,
kde v stánku pod obrazem svaté Panny
se svátost tají.
A všecko tvorstvo v jedné chvále jásá
a všecka ústa pějí mnohohlasá:
Dík Tomu buď, jenž světa mocná Spása
se z Panny zrodil,
26
buď velebena věčná Boha Láska,
nechť svět se řítí, země hyne, praská,
nás pevná k nebi víry pojí páska
a slávy podíl!
1889
27