Příteli Xaveru Dvořákovi.

Sigismund Bouška

Příteli Xaveru Dvořákovi.
Luh církve naší drobnou zvonil písní, tak tiše, bez ruchu, tu zjevil jsi se orlem v jeho tísni a kroužil ve vzduchu. A všichni ztichli. Jaké nové tony! Jen stín zbyl v úkrytu. Ty rozhoupal jsi poesie zvony, jdeš stínem k úsvitu. Výš! Sursum corda! zní tvůj povel pěvce, a mizíš v azuru. Hle, Závist za tebou své hází dřevce, zda zříš tu nestvůru? Ó,Ó srdce tvé je plno lásky k Bohu, svět zůstal tobě v tmách, ty zříš jen Tvůrce, a já pokud mohu, jdu tobě ve stopách. Měj lásku pěvců, které vyburcoval tvůj ze sna hrdý zpěv, vše v lásce máme, co jsi v lásce choval, a náš je i tvůj hněv! 1896
108