Invocatio.

Sigismund Bouška

Invocatio.
Ó sílu, sílu všecko povědět, co andělský si šeptá v nebi ret, ó křídlo, křídlo cherubů mi schází! být knězem, mnichem ještě nestačí, já zrní sil, mně kvete bodláčí, a v nadšení mém vlastní hřích mě mrazí! Ó,Ó dětskou duši třeba tady mít, by nebes zpěv směl lyrou mojí znít! Kol Madon obrazů zřím dětské hlavy, ty pouze najdou pravý ráje zpěv, však rmutně teče v žilách našich krev a lilje spálí příval její žhavý. Ó třeba věru duše anděla, by harfa nebes ní se zachvěla a v čisté, svaté vtělila se písni! Ty, Gabrieli, křídla svá mi dej, bych v písni vzlétl v ráje věčný rej, když světa chmury nitro moje tísní. 115