Maurice Maeterlinck.

Sigismund Bouška

Maurice Maeterlinck.
Tvá Musa, ta má smrti křídla šerá, jde z krajů neznáma a nekonečna, je věčnou bájí a je pravda věčná, děs, hrůzu do tvého ti šeptá péra. A duše tvá, tak žíznivá a vděčná, v té nové hrůze nové světy vidí, co nezří nikdo z denních, všedních lidí, cos tajemného jako dráha mléčná. Ty neurčité starých slepců tuchy, jimž smrt i život v jiném mluví zvuku, kdy trnou nervy v divném srdce tluku, ty děti věštce, princezny a krále, tys, k mody písním necitný a hluchý, psal novou řečí jednotvárně v skále. 1894
93