Boží zrno.

Sigismund Bouška

Boží zrno. J. M. nejdp. Václavu Horákovi, generálu ř. Křižovnického.
Jaké to prapory pod nebem vlají? Jaké to nápěvy podobné ráji, jaký to průvod jde z kláštera dnes? V stříbrných praporech zlaté zřím klasy, nevinných dětí jásají hlasy, holubic bílých zda roj se to snes? Stařičký opat jde v synů svých čele, jáhnové v zlatě jak o Božím Těle, bělostné zástěry vážou si sníh. Zlatisté obilí v liljovém klínu, pějíce hymny jdou v alejí stínu, v kouřící záhony zoraných lich. K hostiím bílým to určené pole obešli v průvodu posvátném v kole, svěcenou vodou ten vlažili luh. Kadidlo arabské v kaditelnice sypali, žehnali, držíce svíce, oblaky dýmu hned plnily vzduch. „Žehnána budiž, ty nebeská roli, nebes Pán pro Boží zrno tě volí, života věčného vloží v ně tep. 119 Nejčistší zrno jsme z úrody vzali, na zlatých sítech je přeposívali, Ježíš z nich nebeský upraví chléb. Padej již, Boží ty zrnéčko, v půdu, ozeleň brzy zas vonící hrudu, vytryskni v mohutný, posvátný klas. Až jenom uzraješ, přijdeme zase, výběrem zrnéčka v bohatém klase, bělostné mouky z nich zaplane jas. Svěcené vody ji skropíme lázní, napečem hostií ve svaté bázni, k oběti vzácné je vybere kněz. Ohřívej, slunéčko, posvátnou roli, nebes Pán pro Boží zrno ji volí, útěchu nemocných, věřících ples!“ 1895
120