Jaké to prapory pod nebem vlají?
Jaké to nápěvy podobné ráji,
jaký to průvod jde z kláštera dnes?
V stříbrných praporech zlaté zřím klasy,
nevinných dětí jásají hlasy,
holubic bílých zda roj se to snes?
Stařičký opat jde v synů svých čele,
jáhnové v zlatě jak o Božím Těle,
bělostné zástěry vážou si sníh.
Zlatisté obilí v liljovém klínu,
pějíce hymny jdou v alejí stínu,
v kouřící záhony zoraných lich.
K hostiím bílým to určené pole
obešli v průvodu posvátném v kole,
svěcenou vodou ten vlažili luh.
Kadidlo arabské v kaditelnice
sypali, žehnali, držíce svíce,
oblaky dýmu hned plnily vzduch.
„Žehnána budiž, ty nebeská roli,
nebes Pán pro Boží zrno tě volí,
života věčného vloží v ně tep.
Nejčistší zrno jsme z úrody vzali,
na zlatých sítech je přeposívali,
Ježíš z nich nebeský upraví chléb.
Padej již, Boží ty zrnéčko, v půdu,
ozeleň brzy zas vonící hrudu,
vytryskni v mohutný, posvátný klas.
Až jenom uzraješ, přijdeme zase,
výběrem zrnéčka v bohatém klase,
bělostné mouky z nich zaplane jas.
Svěcené vody ji skropíme lázní,
napečem hostií ve svaté bázni,
k oběti vzácné je vybere kněz.
Ohřívej, slunéčko, posvátnou roli,
nebes Pán pro Boží zrno ji volí,
útěchu nemocných, věřících ples!“