MIMOCHODEM...

Emanuel Čenkov

Rád zajdu v místa chrámů chladných svatá, když toulkou v městě cizím žár mne znaví jak dnes, kdy vzplála v nebi výheň zlatá, jež metá na zem suchou prach svůj žhavý. Tak z nudy, doby skeptické syn pravý, bych setřel s čela pot jen dotěravý, v chrám gothický jsem vešel jen tak maně, kles’ v lavici a opřel hlavu v dlaně. A v sladké dumě své jsem spatřil u oltáře jak světlou ruku vztaženou pruh slunné záře, jež rakve dívky neznámé se dotýkala... Nad rakví motýl bílý psal své kruhy tiché i chvěl se k portálu jak volná opět Psyché, jež zpět se vrací... V koutku stará žena lkala...

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

118. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  2. XIV. Má zkušená bábo – budiž Vám lehka zem! – (František Leubner)
  3. Boží zrno. (Sigismund Bouška)
  4. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  5. RECITANDO. (František Leubner)
  6. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  7. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  8. XI. Buření byť jen zarostl, (František Leubner)
  9. HORA ATHOS. (František Leubner)
  10. XXVI.   TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT. (Richard Weiner)