Teodor Aubanel.

Sigismund Bouška

Teodor Aubanel. Rintro à l’oustau e toumbo à geinoun, miserable! Davans Diéu, paure fòu, plouro e desgounflo te!
Když do kláštera odešla tvá Zani, jak granátové jabko temnorudé tvé srdce puklo; nevěděl’s, z té rány zrn – písní tisíce že krásných bude. Krev kapajíc, hle, divy tvoří všude a v jiných granátů již tuhne hrany, a provençalské kněžny roucho chudé tvou zásluhou jest bez vady a hany. Ó duchu vášní mrskaný a zdraný, v tvých žilách láva místo krve hřímá a v slokách žárných, nezkrocených dýmá. A přece divem, pěvče požehnaný, moc tajemná tě před pokleskem víže, ta moc, jež dýše na úpatí kříže. 1894
90