Příteli K. D. Lutinovu v dobách zlých.

Sigismund Bouška

Dech hniloby vše prosáknul již mlhy, jež kolem nás se vzdorovitě tísní, svou marně chcem je proniknouti písní, jsou jako kůže pevné, neprostupné. Náš výkřik zpátky ozvěnou se vrací, a žalmy naše v prázdno duší duní, Lež, Pýcha, Mamon spolehlivě trůní – – Co chcem? Jsme směšni. Žalm náš ve hvizd mění. Dav nechce Boha, bytost dokonalou, chce modly jenom, lesy Suchodolu; my veliký Kříž, bratře, nesem spolu, chcem Umění, jež důstojno jest Boha. Zda slyšíš smích? – Jste sami, je vás málo, a vysoké jsou Kalvarie srázy! – Jsme vskutku sami? Šimon nepřichází? Ó přijdou jiní, pojď, však Bůh je s námi!

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

201. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  2. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  3. Nálada. (Bohdan Kaminský)
  4. TMA, ZLÁ TO TMA... (Louis Křikava)
  5. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ZASE V RUCHU MĚSTSKÉM. (Ferdinand Tomek)
  7. Chci dýchat mír! (Jaroslav Vrchlický)
  8. I TY – – – (Karel Babánek)
  9. VÝMLUVY (Karel Dostál-Lutinov)
  10. INSOMNIA. (Antonín Klášterský)