Chléb a víno.
Jedu lesy, jedu hvozdy,
každé chví se jehličí,
slyším mluvu vůně, slyším drozdy,
slyším z hájů píseň slavičí:
Zapěj tvorstvo hymnu svému Pánu,
bijme písní v svatou Tvůrce bránu.
Jedu kopci podle stráně,
na ní rdí se vinice,
jedu v široširé nivy, pláně,
mluví víno, mluví pšenice:
Díky vzdejme nebeskému Pánu,
z nás si nektar vyvolil i manu.
Sklánějí se svaté klasy,
zachvějí se nadějí,
v šumný chorál jich se mísí hlasy,
v plesu tvorstva zvoní jasněji:
Svatý chléb my svému dáme Pánu,
božství k zemi otvíráme bránu.
121
Zlatým, rudým kypí mokem
hroznů lepé útvary,
v jejich žilách vře to krve tokem,
života v nich pučí požáry:
Svatou krev my svému dáme Pánu,
jeho boku otvíráme bránu.
V jarní noci za hvězd pršky
světa okruhem jde Pán,
svatou révu v kypré sází vršky,
svaté zrní v širý seje lán.
Zapěj, tvorstvo, zapěj svému Pánu
kolem oltáře a svatostanu!
1895
122