Epilog.

Epilog. Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini Tuo da gloriam!
Já, Bože, zpívám jenom k Tvojí chvále, jak David zpívával, a Jméno Tvé mi zvoní neustále v můj stesk i zpěv i žal. Já vím, že chudičká je moje lyra, že tichý je můj zpěv, však oko Boží na srdce jen zírá, chce všecku jeho krev. Kde bouří svět, tam píseň moje ztichá, tam není její zdroj, můj Ježíš v chrámě opuštěný vzdychá a svět zná jen svůj boj. Má píseň nechce chválu toho světa, můj sladký Ježíši, Tvá pochvala, jež všecku pýchu smetá, mně chválou nejvyšší! 147 Svou písní kdybych zažeh’ srdce chladná, ó jak bych šťasten byl, z mé písně, Pane, srdcím lidským vládna, Ty bys to promluvil! Své písně všecky u nohou Ti kladu, Ty, Bože, sám je suď, s Tvým Srdcem budou-li snad v nesouladu, je spal i moji hruď! 1895
148 Slovo ku čtenáři.
S vydáním knihy svých básní váhal jsem od r. 1889. Konečně na žádost některých básníků a na radu kritiky rozhodl jsem se ji vydat. Udal jsem u každého čísla dobu jeho vzniku, aby byl patrný můj vývoj duševní a umělecký. Reproboval jsem mnoho ze svých veršů a podržel konečně jen to, co ukazuje duši mou prostě a otevřeně tak, jak jest. Je v tom celý život kněze-umělce, kněze dnešní doby. Psal jsem ty verše v různých chvílích života, poněvadž jsem je napsati musil. Vnitřní tlak a nutnost mi to kázaly. Mám k poesii a umění vůbec úctu tak velikou, že jsem po léta sám sebe za básníka nepokládal; a čím více jsem studoval poesii cizí, tím více úcta ta rostla. Že přece knihu svou vydávám, ač s jakýmsi vnitřním násilím, které si činiti musím, toho příčinou je vědomí, že naše česká poesie duchovní je proti 149 jejím sestrám cizozemským tak chudičká, že kniha má v české poesii katolické nebude zbytečnou. Psal jsem ji s horkou hlavou a tlukoucím srdcem, ježto látka její týká se většinou víry a umění, dvou sester, které jsou mi svaty a jsou mojí silou v těžkém povolání. Co jsem psal, bylo upřímně psáno, a prosím čtenáře i kritiku, aby stejně upřímně, bez předsudků knihu mou četli. Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam!
V den sv. Jana od Kříže 1896.
S. B.
150 OBSAH:
Strana Prolog9
Ve stopách Kristových.
Věnec trnový13 Hřích14 „Pojď!“ řekl Kristus – –18 Stopy Kristovy19 Uplakaná okna21 Pes22 Mír23 Ticho24 Ó kniho Bohem psaná....25 Moje prvotiny kněžské na Svaté Hoře I.28 II. Požehnání32 III. Ten jásot lidu – –33 List paní, jež mě prosila o požehnání34 Syn horníkův37 Kněz39 Kaplan svému faráři43 Pan farář stůně45 Puklý zvon46 Cesta k nemocnému I.49 Cesta k nemocnému II.50 Cesta k nemocnému III.51 Děti53 Pláč dítěte55 Za babičkou60 Ženy61
152 Matička Sláva62 V nemocnici65 Milosrdné sestry67 Znamení kříže69 Écrasez l’infame!71 Hold básníka svému biskupu73
Umění.
Sedmero strun79 Kus staré poetiky. I. Sonet na sestinu81 Kus staré poetiky. II. Sestina ku chvále sonetu82 Umění84 Příteli K. D. Lutinovu v dobách zlých86 Felibrové87 Frederi Mistral89 Teodor Aubanel90 Příteli Jacintu Verdaguerovi I.91 Příteli Jacintu Verdaguerovi II.92 Maurice Maeterlinck93 Mrtvý Verlaine94 Joris Karl Huysmans96 Antonín Chitussi103 Josef Manes104 Adam Chlumecký106 Příteli Xaveru Dvořákovi108 Otakaru Březinovi I.109 Otakaru Březinovi II.110 Beneši Methodu Kuldovi111
Panem de coelo.
Invocatio115 Mé péro116 Panem de coelo118 Boží zrno119
153 Chléb a víno121 Květina123 Dívka124 Padla lípa125 Po ukončení překladu „Snu sv. Jana“ 29 Lilie130 Sv. Kateřina Sienská I.132 Sv. Kateřina Sienská II.134 Ctih. Anna Kateřina Emmerichová136 Srdce Ježíšovo138 Boží oči139 Communio141 Varhany142 Epilog147 Slovo ku čtenáři149 Od téhož autora151 Obsah152
154 Dotištěno dne sedmnáctého prosince roku tisícého osmistého devadesátého šestého v tiskárně CYRILLO-METHODĚJSKÉ pro BÁSNICKÉ OBZORY KATOLICKÉ.
E: tb; 2004 [155]