Po bouři.
Dnes je mimi, jako v širé pláni
je po bouři,
když slunce svitne z nenadání
a z vlhkých luk se zakouří.
To byla těžká bouře dravá
a rvala hruď.
Teď v dáli je tvá krásná hlava.
Tak, Marie, tam zdráva buď.
Už nikdy se tu neshledáme.
A k čemu lkát?
V té mysli drahé tahy známé
vyvolá časem každý rád. –
A jdem. Ni pohled jeden, jeden.
A kolem nás
je cizí vše – a chladný leden
a upomínky těžký mráz.
55
A k čemu lkát? To bylo – není –
Jen vzpomínám.
Tak nésti chci to rozloučení,
jak kdys to štěstí: hrd a sám.
Dnes je mimi, jako v širé pláni
je po bouři,
když slunce svitne z nenadání
a z vlhkých luk se zakouří.
56