Snění.

Snění.
Já zvyklý samotě mít chtěl bych u sebe tu duši jedinou, jež měla by mne ráda, jen jednu duši mít, když bolest zazebe, když je mi smutno tak a stesk se ke mně vkrádá. Tak náruč v náručí a hlavu u hlavy snít chtěl bych bez konce po celý večer dlouhý a cítit v duši své tvůj pohled laskavý a hladit vlasy tvé v tom kouzlu sladké touhy. V té touze nábožné, jež duši omámí, snít chtěl bych o tobě, snít o tom, jak jsi milá, snít o tom, bouře zlé že dávno za námi, snít o tom, láska tvá jak přec mne zachránila. Snít chtěl bych jako ten, kdo po všem zoufání, kdy ztroskotala loď a nikde není spásy, kdo po všech bouřích zlých se přece zachrání a doma, doma zas teď všeho vzpomíná si. 106 Tak chtěl bych vzpomínat, jak on ve chvíli té, jenž sotva věřit smí, že posud jest a dýše a, štěstí slzami teď oči zalité, svou ženu hladí zas, ji na skráň líbá tiše. A v krbu oheň plá, bouř v dáli dozněla, hle hvězda vysvitla, ta první v nebi mračném. Pojď, hlavu ke mně skloň, dí ona nesmělá, buď za vše bohu dík, my život nový začnem! Tak náruč v náručí a hlavu u hlavy snít chtěl bych bez konce, tě zlíbat svýma rtoma a cítit v duši své tvůj pohled laskavý a vědět, u tebe a s tebou že jsem doma... 107 OBSAH. Str. Báseň o smutné noci3 Přešla léta31 Vzpomínka32 Píseň34 Nálada35 Ve sklepě Auerbachově38 Holandská krajina47 Babička49 Hochu, kterého jsem potkal ve vratech ústavu Pasteurova52 Dojem z cest55 Vzpomínka z Lublaně57 V noci na moři60 Klepy z Benátek72 Vzpomínka z Benátek84 Chorvatskem86 Psáno mezi tím, co jsem si vyřezával svou postel88 Moře97 Rodný domek99 Vzpomínka102 Píseň104 Snění106
E: zd; 2002 [109]