Na bojišti u Podolí.
Dnes časně ráno děla táhla sem
a ryla půdu rozmoklých teď polpolí,
pěchota kryta dole pod lesem –
dnes cvičení je velké u Podolí.
Je vlhko, zima, sychravý je chlad
a z mlhy drobný déšť se spouští znova.
A vojska táhne nekonečný řad
ve trojím směru na jih od Sychrova.
Kdes v rokli vidíš bludné pikety,
zde vojskem černa pole, plny cesty,
vše, tak se dí, jak bylo před lety,
jak tenkráte... v rok šedesátý šestý...
Co pole, to je hřbitov padlých těl,
to bojiště kdys čerstvou páchlo krví...
Leč dnes – – hle, dragoun cvalem přiletěl
a za lesy se výstřel ozval prvý.
29
A dál to jde, – ztracena jakás ves
a druhá, třetí... lepícím se jílem
se těžko jde. Tam Jizera už kdes –
leč obzor zastřen v mlhy plášti bílém.
A bez hluku zde lesa na kraji
jdou davy polí rozmočeným blátem
a prší... mraky k zemi splývají –
tak, jak prý v roce šestašedesátém...
Hle, tam ty kříže, to je širý hrob,
kde u Jizery rozkládá se louka...
Hle, bílý kouř... teď kukátka se chop!
Tam salva... druhá... nyní dělo houká.
A druhá, třetí, čtvrtá rána teď
a praskot, jak by řítila se skála, –
na druhé straně tatáž odpověď –
a rozpoutána střelba neustálá.
A těžká děla připřáhnuta v ráz
a zase kola těžce v bláto ryjí,
zas odjinud hrom vzduchem pozatřás’
a oheň chrlen ze všech batterií.
Zas drobný praskot, jak se láme krov,
a úprkem kol ubíhají pěší,
vše mlčenlivě, bez hlasu a slov –
a s oblaků déšť splývá stále těžší.
30
Teď z lesa jako dlouhý, černý had
se plíží voj a po mezích se skládá,
tam jezdce vidíš k lesu ubíhat
a dál v to bouří hlučná kanonáda.
Za krokem krok jde s obou stran se vpřed,
tam nepřátel je zříti pásky bílé.
Teď v planinu boj zuřící se sved’,
k Jizeře dolů od Svijan se chýle.
V šedivém dešti vidíš bílý dým,
zní drobná střelba, v jeden hukot splývá
a děla hřmí v to basem hlubokým...
Na obou stranách prudká offensiva.
Teď ustal déšť... je proti muži muž,
za bleskem blesk se strání chrlen v šeru, –
teď „hurrá!“ zní, na pušce blýskne nůž;
boj nádherný tu sveden o Jizeru.
A šum a ruch a praskot, hřmění děl
a koňů ržání, zapísknutí, povel...
Ó výborně! Teď boj jsi uviděl,
jak o něm kdysi čítal jsi jen z novel.
A dále jako rachot drobných krup
se střelba ozývá, až krev se pění
a stydne v ráz. Teď ostrý hlahol trub
se ozve tu i tam... je po cvičení.
31
Voj v nekonečné tmí se linii
na obou stranách po Jizery lemu.
Ví dobře každý, jak se zabíjí
i umírá se... teď jen, k vůli čemu?
32