RITORNELLY.
(Psáno pro slečnu F. K.)
V tom žití, kde se vláčí z věků po věk
dav nešťastných, nic mimo lásky není
tak mocného, oč opřel by se člověk.
*
Když naděj všecka v bažinách se ztrácí,
vždy láskou ještě výš se člověk vznese...
Jsou, kterým srdce dříve vykrvácí.
*
A básník to i ono v duši vídá.
A ptal-li by se, kde je v světě štěstí,
když srdce mlčí, nikdo nepovídá.
*
Je štěstí přece. Láskou v srdce mladá,
v zrak září, v duši písní, ve květ rosou
a v odříkání usmířením padá.
*
78
Pak život kniha je, již čteme rádi,
když každý list nám k duši mluví vůní
a září, teplem, sladkou něhou mládí.
*
A jsou, kdo štěstí vidí vždy jen z dáli.
Jich život list je z knihy vytržený,
jejž malá dívčí ruka v ohni pálí.
79