Stál Adam v ráji, dumy v čele,
a hrdě patřil v širou dál,
sám pánem byl té země celé
i ráje, který vesnou plál.
A šíří hvězd
se sklánělo cos neznámého
na hrdé, mužné čelo jeho
jak poesie svatý křest.
Zřel prvý člověk dál v ty luhy
a na ty bílé pásy řek
i v divné kouzlo čarné duhy
i v slunce zlatý paprslek.
A ptáků tlum,
jenž zpívaje kol volně lítal,
on v roztouženou náruč chytal,
by zpět je pustil k oblakům.
A viděl moře svaté divy
a v něm ten volný, pestrý rej –
a náhle jeho pohled snivý
jak nadšením vzplál zářivěj'
a jeho hruď
se blahem chvěla, šeptem ústa:
„Hle, sláva má až v nebe vzrůstá, –
tam, Velký duchu, zdráv mi buď!
Ó buď mi zdráv! Ty vše jsi dal mi,
i zem i nebe v podnoží
i bujnou lvici v stínu palmy,
kam k mláděti se položí,
i v stříbře vod
ryb šupinatých zlatá hejna
a má teď moc je s tvojí stejna,
vše poslouchá mne o závod.
Já kynu jen a šíji skloní
i lvice plaše přede mnou
a plazí se, když sáhnu po ní,
a chví se hrůzou tajemnou.
Ten svět je můj,
mým všecko je, nač jenom shlédnu,
mým moře celé je až ke dnu
i skráně hor i skalní sluj.
Kdo je tu víc? Ó Svatý, Velký,
vše dal jsi mi, nač hledím v snách:
i zlatá křídla malé včelky
i paprsk slunce na horách
i hvězdnou výš
i země hloub, co létá, plove,
co plane v dáli rubínové,
co v širé dáli kvésti zříš.
Tys, Velký duchu, tvůrcem, ale
mým tvé je dílo, pohleď sám:
já v síle svojí neskonalé
vstříc nebi tvému zajásám,
že vše je mým,
že mně se vše tu koří němě
a není na povrchu země,
před čím snad já se pokořím!“ – –
V tom náhle tknul se jeho skrání
tak čarovný a svůdný zjev
a v růžném světle znenadání
se sladkou něhou pozachvěv
tu stanul něm, –
tak s okem vlhkým, nachem v líci
tu stála žena milující
a růžovým se zdála snem.
A co jí v oku hvězdné touhy
se chvělo, záře, snů a krás,
to řekl pohled jeden dlouhý
a čarovný... On v jeden ráz
se chvěl a třás'
a před zjevem té první ženy
v snách na zem kleknul ponížený
a líbal její dlouhý vlas.
A pokud muž tu bude jeden
a jedna žena na zemi,
tou poesií krásy sveden
vždy v bázni muž tu oněmí
a se skrání
svůj strhne laur a její kráse
jak malomocné dítě vzdá se
za jedno sladké usmání...