POKÁNÍ

Bohdan Kaminský

1-1 Takový pustý výkřik v duši zní mi 1-2 co psáti chci, ne, není veselé... 1-3 Dnes vedl bych vás mezi nešťastnými, 1-4 jimž prokletí je psáno na čele, 1-5 děj pochmurný bych v chudé oděl rýmy 1-6 a se čtenářem šel bych nesměle 1-7 nevlídnou nocí, kde tma hluchá vládne 1-8 a nikde v dálce vidět hvězdy žádné. 2-1 A nikde vidět není hvězdy spasné, 2-2 tma hluboká je kolem do kola. 2-3 Vzkřik zoufalý zní znovu, znovu hasne 2-4 po smilováni kdos tak zavolá 2-5 v zoufalství nejvyššíma z muky časné 2-6 jej muky věčně hrozbou udolá 2-7 hlas druhý, který odpouštěti moha, 2-8 jen proklíná a hrozí jménem boha. 3-1 A chaos, v němž ty oba hlasy znějí, 3-2 teď v lidské postavy se obláčí... 3-3 Zříš stíny strhané, již v beznaději 3-4 a zoufalství si oči vypláčí, 3-5 za smilování prosbou rty se chvějí 3-6 hlas příkrý posupně jim opáčí, 3-7 bůh, k němuž bídné vedla dětská víra, 3-8 že smilování svého odepírá... 4-1 Nuž, tak to bylo... Od zpovědi zpátky 4-2 šla zmatena: ji nerozhřešil kněz... 4-3 Tak jako ve snu hřbitovními vrátky 4-4 šla těžce domů, sotva krok ji nes’, 4-5 ji dohonily její kamarádky 4-6 a zhrozily se, jak ji zřely dnes: 4-7 zrak strhaný a vytřeštěný mukou, 4-8 tak stála tu a omdlela jim v rukou. 5-1 Dělnice z továrny... Před roky dvěma 5-2 kdys o muzice její hoch ji sved’. 5-3 A děvče chudé jest a věna nemá, 5-4 co dělat... Hoch byl sotva dvacet let 5-5 a plival krev. A potom nad oběma 5-6 hochova matka lála naposled 5-7 a byly starosti, kdo v chatě chudé 5-8 a čím to dítě jejich živit bude... 6-1 A dítě přišlo, byl to mrzák malý 6-2 a churavělo stále. (V době 6-3 světnici jednu všichni obývali, 6-4 hoch souchotinář, matka dítěte 6-5 i její rodiče.) Tu mnohé žaly, 6-6 v nichž bezradostně život odkvete, 6-7 hněv, sváry mnohé, jež vždy bída křísí, 6-8 jídaly s nimi z jedné chudé mísy. 7-1 To smutný život byl. Tak často bývá, 7-2 kde nouze domovem je, zlý ten host, 7-3 kde chybí i ta chleba suchá skýva, 7-4 kde nakupí se starost na starost 7-5 a každá do krvava srdce zrývá, 7-6 kde tvrdý život smilování prost 7-7 a věčné strádání a věčná bída 7-8 člověka k hrobu od kolébky hlídá... 8-1 To smutný život byl, kde dávno zmizel 8-2 paprslek poslední, jenž kdy tu kmit, 8-3 kde život štěstí nesil, hoře sklízel, 8-4 kde v bezejmenném stádě tupý lid 8-5 žil jako zvěř a znal jen trud a svízel 8-6 a štěstí tehdy jen, když býval zpit, 8-7 a vášně divoké a tvrdou práci, 8-8 v níž uštvaný své síly utrmácí. 9-1 Tak od malička v továrně i doma 9-2 v morovém děvče žilo ovzduší. 9-3 nikdy píseň nezachvěla rtoma, 9-4 tma pustá ulehla si na duši, 9-5 své hanby sobě ani nevědoma 9-6 jen toho bála se, že vyruší 9-7 ji dítě z práce, kdy jest nejvíc třeba, 9-8 i pro milého vydělávat chleba. 10-1 A víc než kdy teď peněz chtěli na , 10-2 hoch zahálel a otec jenom pil, 10-3 v čas poslední se práce netknul ani 10-4 a ve sklenici rozum utopil 10-5 a za mozoly zkrvavených dlaní 10-6 propíjel zbytek vědomí a sil. 10-7 Zrak vytřeštěný, ruce, jež se chvěly, 10-8 teď otce jinak ani neviděli. 11-1 Tu denním hostem byla u nich váda 11-2 a zvolna hlad se vestěhoval sem. 11-3 I hoch ji bila přec ho měla ráda: 11-4 s ním dítě druhé měla pod srdcem 11-5 a zhrozila se toho... Darmo hádá, 11-6 jak bude dál... život těžkým snem 11-7 a hrůzou byl... Z nich náhle jeden ubyl: 11-8 to otec její oprátkou se zhubil. 12-1 Tak o své vůli skončil život trudný. 12-2 Odešel jednou z domu, zmizel kdes 12-3 a nevracel se dlouho, chodec bludný. 12-4 Za týden prohledali celý les, 12-5 i rybník prohledali, obě studny, 12-6 jež byly tu, – jak do země by kles’, 12-7 vždy znovu s práznou vraceli se zpátky. 12-8 Odešel, zapad’, zmizel bez památky... 13-1 A zase šli a zas den minul nový 13-2 a znovu stopa jeho hledána. 13-3 A znovu prohledali každé křoví, 13-4 pes pomáhal jim tesknil za pána 13-5 a v nocech vyl... Kam děl se jen, kdo poví? 13-6 Do noci hledali ho od rána, 13-7 a zase šli a zas den minul celý 13-8 za tmy se sami domů navraceli. 14-1 A našli ho. Byl jarní, vlažný západ... 14-2 Les prohledali celý dokola, 14-3 s oblohy lehce začínalo krápat. 14-4 Pojednou na psa někdo zavolá, 14-5 do nízké houštiny se počal drápat: 14-6 skrčená hnila tady mrtvola... 14-7 A nad lesy kol jak se zvolna smráká, 14-8 zde rozpadlo se tělo nebožáka. 15-1 Tak domů šli ve trudnou chvíli onu, 15-2 myšlénky divné měli ve skráni... 15-3 Z vůkolních osad zněly hlasy zvonů, 15-4 večerem jarním znělo klekání 15-5 a vytí psa... Na širém nebesklonu 15-6 se mraky protrhaly, po stráni 15-7 svit měsíce se rozlil, hvězdy vzplály 15-8 a zvonů souzvuk zvolna tichnul v dáli. 16-1 A jaro minulo, i žně byly 16-2 a podzim táh’. Od pohřbu otcova 16-3 hled dceřin stále býval zasmušilý 16-4 a skoupá nyní byla na slova: 16-5 na otce trudné myšlénky zbyly 16-6 a čekala, že znovu pochová 16-7 své dítě druhé, jež své jméno rodné 16-8 mít zase bude po , po svobodné. 17-1 V tu dobu přišel z řádu Ježíšova 17-2 sem kněz a kázal. Záhy všechen lid 17-3 v chrám hrnul se, by neztratil ni slova 17-4 z kázání jeho, jimiž počal hřmít 17-5 o hrůzách všech, jež výheň pekla chová 17-6 pro všecky ty, jimž do čela je vryt 17-7 znak hříchu, po němž bůh je kdysi pozná, 17-8 by uvrhnul je v pekel muka hrozná. 18-1 Všem nestačil teď kostelík ten malý, 18-2 kdo v zástupech teď přicházeli sem, 18-3 a slovům hřmícím zbožně naslouchali 18-4 u vytržení, jati úžasem. 18-5 Jak s hory prudká lavina se valí, 18-6 jež všecko strhne s sebou v letu svém, 18-7 tak otřásal se kostelík ten vesský, 18-8 tou řečí vášnivou, jíž hřměly blesky. 19-1 Vše jímal strach a úžas, bázní chvěli 19-2 se před soudem, povolá jich Pán, 19-3 viseli zrakem na rtech kazateli, 19-4 jenž dolů blesky vrhal pohněván... 19-5 Byl nepravostí jejich život celý 19-6 výčitkou svědomí teď každý štván 19-7 jen trnul, že své duše spásy nedbá 19-8 a že jej stihne strašná boží kletba. 20-1 Teď o životě přemýšlelivěru, 20-2 hřích sevřel všecky ve svá pářata: 20-3 jen vášně znali, karban, zpronevěru, 20-4 ba žili, žili jako zvířata 20-5 a jak teď v kostelíka vážném šeru 20-6 jim nad hlavami hřměla slova ta, 20-7 jen trnuli, co příští chvíle nese: 20-8 bůh zatratí-li nebo smiluje se. 21-1 A jak tu poslouchali tiše, němě 21-2 a v ustrnutí stáli dokola, 21-3 jim zdálo se, že bouř ta hučí temně, 21-4 hlas andělův že náhle zavolá, 21-5 že chrám se boří a že chví se země, 21-6 že na hřbitově každá mrtvola 21-7 najednou živne z popelu a troudu 21-8 a že čas nastal posledního soudu. 22-1 I ona, která těžkou svoji chvíli 22-2 čekala za nedlouho, stála tu, 22-3 zdálo se, že hlava její šílí 22-4 v divokém, náhlém, hrozném záchvatu, 22-5 bůh zda ji zatratí, či odpustí-li, 22-6 se sama sebe ptala, na tátu 22-7 si vzpomněla, jak v srdci trudů nával 22-8 tam v lese tenkrát kličku zadrhával... 23-1 A hlavou kmitlo , že sama otci 23-2 tu připravila smrt a hořký trud, 23-3 a hlavou kmitlo , jak bloudí nocí 23-4 hladový, opuštěn a sám a chud, 23-5 jak umírá tak sám a bez pomoci, 23-6 když spásy žádné není odnikud, 23-7 jak odešel tak po nesváru mnohém, 23-8 tak neusmířen s lidmi ani s bohem... 24-1 A její život, její žití kleté, 24-2 čím bylo to, teď sama ptala se... 24-3 jenom starost o vezdejší hněte 24-4 tak ze dne na den v těžkém zapase 24-5 čím lišila se ona od zvířete? 24-6 Hle, kterak žila... sotva o spáse 24-7 své duše myslit v žití pokdy měla 24-8 ba, na svou duši, na tu zapomněla. 25-1 Tak z kázání se navracely ženy 25-2 a jaký s nimi obrat stal se, hle: 25-3 jak v ustrnutí byly, zaraženy, 25-4 děs v srdcích svých a oči ovlhlé. 25-5 Pak v kostelíka zachmuřené stěny 25-6 na druhý den i z dálky odlehlé 25-7 se zástup jejich vracel, stále větší, 25-8 jak očarován fanatickou řečí. 26-1 Ten tichý kostelíček, co tu stával, 26-2 slz tolik neviděl za dlouhý věk. 26-3 Na každé kázání vždy větší nával, 26-4 i venku stáli, celý hřbitůvek 26-5 byl pošlapán... Sem z daleka se brával 26-6 dav nábožných a ke zpovědi klek’. 26-7 Za týden kněz tu činil pravé divy: 26-8 hle, káli se a bůh byl milostivý. 27-1 Tu každému, kdo smířiti se chystá 27-2 teď s bohem svým, jenž láskou nejvyšší, 27-3 hříchové odpuštěni jménem Krista, 27-4 jenž ve svém slitování vyslyší, 27-5 kde duším zkáza kynula by jistá 27-6 bez tvojí přímluvy, ó, Ježíši. 27-7 Tak všem, jež zbožnost vedla, víra dětská, 27-8 jsou odpuštěna provinění všecka. 28-1 Jak znovu narozeni, hříchu prosti 28-2 teď byli ti, s nichž hříchy sňaty jsou. 28-3 Stůl Páně všechny v lásce stejné hostí, – 28-4 hle, kajícně se bijí do prsou, 28-5 v nichž sálá pocit sladké blaženosti, 28-6 div srdce svoje štěstím unesou 28-7 jen jedné štěstí toho přáno není: 28-8 odepřeno hříchů odpuštění. 29-1 Kol dívala se celá v ustrnutí, 29-2 jen hořela a s se točil svět. 29-3 V svých prsou nikdy nepoznané hnutí 29-4 a pocit hanby, který v se zved 29-5 v tom nečekaném, krutém odmítnutí, 29-6 beze slov chvěl se němý její ret 29-7 a mezi tím, co pláč slovo dusí, 29-8 zdálo se, že hrůzou umřít musí. 30-1 v duši znělo jen, že běda tomu, 30-2 jímž pohoršení vzchází... Slova ta 30-3 ji mučila tou celou cestou domů, 30-4 cítila jenom, že je proklata, 30-5 stalo se, co z druhých pranikomu, 30-6 ji příkrá, hrozná stihla odplata, 30-7 že z , nedbalé přikázání boha, 30-8 o běda, vzešla pohoršení mnohá... 31-1 Zle pohněvala na nebesích Pána 31-2 svým životem. Ten životjeden hřích. 31-3 Podruhé matkou bude; neprovdána 31-4 a pohoršením bude dětí svých, 31-5 dorostou... Jak jitřící se rána 31-6 ta slova bodala ji v mukách zlých 31-7 a zas, jak vrávorala matnou chůzí, 31-8 vzpomněla na otce i pekla hrůzy. 32-1 v duši náhle o pekle se snesly 32-2 ty všecky pojmy, bujné představy 32-3 o těch, kdo v zatracení muka sklesli. 32-4 Vše najednou ji přišlo do hlavy 32-5 a podrážděná fantasie kreslí 32-6 otce, jenž nah k patě od hlavy 32-7 k spíná ruce, naříká a křičí, 32-8 jsa naboden na rozžhavené tyči. 33-1 A ďábel jeden stahuje mu s těla 33-2 řemeny kůžev srdci stydne krev 33-3 při tom pomyšlenídruhý dělá 33-4 kol hranici ze suchých, smolných dřev 33-5 a třetím smůla horoucí a vřelá 33-6 kapána na hlavu, že strašný řev 33-7 je v celém pekle slyšet, ale běda, 33-8 zde odsouzeným nikdo spásy nedá. 34-1 A v novou představu se náhle hříží 34-2 a mysl znova jata trudným snem, 34-3 jak otce samovraha hrozně tíží 34-4 hrob nesvěcený, nesvěcená zem, 34-5 jak nemá v hrobě pokoje, jak plíží 34-6 se v noci po hřbitově tam i sem 34-7 duch jeho bludný, jak ty jeho kosti 34-8 nenajdou klidu, nikdy, do věčnosti... 35-1 Tak domů přišla, v pohledu svém plachém 35-2 takovou úzkost, že se lekli . 35-3 Chvěla se hrůzou, bolestí a strachem 35-4 a plakala, hned bělost lilií 35-5 tvář její měla, hned se rděla nachem... 35-6 A ruce milého, ty bily ji 35-7 v ten večer ještě – – na lože když lehla, 35-8 myšlénka strašná hlavou její šlehla. 36-1 Taková neodbytná, jež se vrátí 36-2 vždy poznovu, vždy zpátky do čela, 36-3 taková myšlénka, jež látku ti 36-4 noc dlouhou přemýšlet, zprv nesmělá 36-5 najednou, rázem celého schvátí 36-6 a z hlavy tvé si hnízdo udělá, 36-7 kde jako zmije do kola se stáčí, 36-8 co život celý hořkne zatím v pláči. 37-1 Ta zmije rostla, rostla v její hlavě, 37-2 myšlének všech tam zamotala spleť 37-3 a otrávila všecky. Namáhavě 37-4 si mladá žena vzpomínala teď 37-5 na celý život svůja v pusté vřavě 37-6 zmatených pojmů darmo odpověď 37-7 hledala na to, co s dál se stane, 37-8 ráno zítra k nové bídě vstane. 38-1 zdálo se, že cosi v její hrudi 38-2 se zpřetrhalo rázem, bylo , 38-3 že pod čelem klatá zmije studí 38-4 a churavým se mozkem províjí 38-5 spát, spát, že člověk víc se neprobudí, 38-6 smrt, smrt, jež ze všech útrap vyhojí: 38-7 z myšlének všech naposled v choré skráni 38-8 ta jediná tam hlodá bez ustání. 39-1 A myšlénka ta vířila v čele 39-2 do jitra, když srpek luny has’. 39-3 Před očima ji náhle žití celé 39-4 se ztemnilo, ji duší táhnul mráz, 39-5 najednou z lože vstala, rozechvěle 39-6 jen políbila dítě své a v ráz 39-7 vyběhla ze dveří a ven se hnala. 39-8 Tam u studny se křížem požehnala. 40-1 Kol podzimní se probouzelo ráno 40-2 a ona celá zimou chvěla se 40-3 i vším, čím nitro její bylo rváno. 40-4 Kdos volal jipoznala po hlase 40-5 svou matkuskoka bude dokonáno, 40-6 v posledním se mihlo zápase 40-7 a přes zábradlí, které studnu vroubí, 40-8 s výkřikem náhle cítila se v hloubi. 41-1 V čas ještě sběhli se, v čas ještě zdola 41-2 ji vyneslia přece pozdě jen. 41-3 A polomrtvou, živou jenom zpola 41-4 jak vzkřísili ji, ráno pátý den 41-5 se stala matkoudětský pláč ji volá, 41-6 však život ubohé byl zatemněn 41-7 tmou šílenství. Bůh maličké to robě 41-8 za krátkou chvíli soucitně vzal k sobě. 42-1 A zbývá ještě drsná, krátká scena, 42-2 jen jeden ještě výkřik v hluchých tmách... 42-3 Nemocná jedna byla uškrcena 42-4 kdys v blázincia korridorem táh 42-5 zpěv ponurý, jejž mladá pěla žena, 42-6 jež mrtvou rdousila a v modlitbách 42-7 se při tom nad skláněla a znova 42-8 zpívala divná, nesouvislá slova... 43-1 A oči ztrhané a celá v křeči 43-2 všem řekla, vidění že měla dnes, 43-3 a vyprávěla nesouvislou řečí, 43-4 že hříšnou kdysi zatratil ji kněz, 43-5 že utratila tedy život něčí, 43-6 by dostala se spíše do nebes 43-7Nejtěžší oběť přinesla jsem bohu 43-8 vraždila! – teď klidně umřít mohu. 44-1 Ó bože, na mne milost svoji sešli 44-2 a sejmi se mne vin a hříchů tíž, 44-3 mou oběť přijal’s, pane bože, chceš-li, 44-4 mně milostivě všecko odpustíš 44-5 pro těžkou oběť mou...“ A sem jak vešli, 44-6 u vytržení ruce vzpjala výš 44-7 a smála se, po utrpení mnohém 44-8 blažena, šťastna, usmířena s bohem...

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

1002. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vašim očím. (Xaver Dvořák)
  2. HVĚZDÁM. (Bohdan Kaminský)
  3. PÍSEŇ O ZAVÁTÝCH CESTÁCH. (Josef Rosenzweig-Moir)
  4. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  5. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Tak odejít... (Růžena Jesenská)
  7. VENUŠE (Rudolf Medek)
  8. Věř, doufej, trp! (Jan Červenka)
  9. Sloky. (Bohdan Kaminský)
  10. Za tichých nocí. (Jan Červenka)