Duetta.

Bohdan Kaminský

V nesouzvuku dnů, jichž vždy se srdce bojí, často jedna píseň ztiší je a zhojí. Jako rosa vlahá na dno prsou skane, jako oddech smírný v moře rozpoutané. Bolest, která jiskrou v každém srdci doutná, s ním jak cítila by, stiší snivá loutna. A kdo poslouchá ji, maně vzpomene si na dech růží zašlých, na hluboké lesy, na park zádumčivý, kde rád večer sníval, v prvním zanícení kde se k hvězdám díval, při písni, jíž slavík vstříc své družce jásal, chmury těžké, divné touhy s čela střásal... A mír večerů těch zvolna táhne zpátky, člověk začarován jako do pohádky. A šum rodných lesů, šelest zlatých polí a dech růží dávných zhojí, co kde bolí. S okem maně zvlhlým člověk v snění tuší z harmonie tonů harmonii duší...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

66. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. DNY JDOU – – (Vladimír Frída)
  3. PÍSEŇ. (Karel Václav Rais)
  4. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  5. DĚL JSEM: USTAŇ! (Čechoslav Ostravický)
  6. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  7. Slyšíš, jak má struna zpívá... (Adolf Heyduk)
  8. MELODIE. (Rudolf Mayer)
  9. 23. Co to bude, co to bude? – (Vojtěch Pakosta)
  10. CYPŘIŠ. (Emanuel z Čenkova)