V sněhové vánici.
Tma pustá kol a šero
a závoj mlhavý
a teskných stínů stero
mi víří u hlavy.
Směr dlouhé cesty známý
sníh v temnu zavívá mi,
kdes v dáli světlo mámí
můj unavený zrak,
jak bludička kdy bleskne
do pusté noci teskné
a svádí z cesty tak.
Tma lstivým drápem kočky
na mrtvou padá zem
a těžké, bílé vločky
ji kryjí rubášem.
Z tmy klína vítr vstává,
kol svými biči mává
a rázem zasypává
vše stopy lidských cest.
Tu záhy poznáš v hrůze,
že bludná tvoje chůze
můž’ v zahynutí vést...
20
A voláš... darmo vše je,
boj každý krok, jdeš dál,
jen vítr se ti směje,
jenž sníh ti v tváře svál.
Kdes ozval se hlas ptáka,
jenž dlouze, smutně kráká,
jak zoufalství kdy láká
na pokraj propasti...
a hrůza v tmavém šatě
své ruce spíná na tě,
jejž chytá do pasti.
Jsi ztracen, ztracen, běda!
Ty myslíš na svůj hrob.
Tě chvátí úzkost bledá,
tak zajít beze stop...
A přec bys rád šel spáti,
už sen ti smysly chvátí
a oči zavírá ti...
ó, s Bohem na věky!
...A vítr dále vane
přes cesty zasypané
za obzor daleký...
Tvé oko... zač to prosí?
Proč ruka chvěje se?...
Snad zítra půjde kdosi
a stane v úžase –
Dál, dále... tma však nedá.
Zrak darmo světla hledá.
Jsi ztracen, ztracen, běda!
Kol tma a hrob, kam jdeš.
21
V před nelze, ani zpátky
a v tmách těch bez památky
snad bídně zahyneš...
A přec-li dojdeš cíle,
to jedno, zítra, dnes
zda mukou, hrůzou šíle
bys v rakev pustou kles’.
Sám život více není,
než bědné plahočení,
půl sen a polo bdění,
kde jedovatý mráz
a zoufalství jen zívá,
a kudy jdeme, svívá
vše stopy naše v ráz.
Kde naděj v duši bleskne,
hned život, dávě ji
v tmě skutečnosti tesknéteskné,
ji zdupe v závěji.
Jak hvězdy z očí ztrácí,
tak v hoři, těžké práci
se člověk utrmácí
a z hrozných, těžkých dob,
když dříve nezešílí,
kdy dojde jednou k cíli,
vždy uvidí jen hrob...
Tam pozná, vše je darmo
a neví, proč tu žil,
proč v žití těžké jarmo
svou šíji položil,
22
on vidí, život krátký
jak zajde bez památky
a nikdy, nikdy zpátky.....
Tři kroky pod zemí
vše lidská sláva mizí
a ráno už je cizí,
kdo večer oněmí...
Tma pustá kol a šero
a závoj mlhavý
a teskných stínů stero
mi víří u hlavy.
Z tmy klína vítr vstává,
kol svými biči mává
a rázem zasypává
všech bludných lidských stop.
Kam v prázdno člověk pílí
a jde a dojde k cíli
a uvidí jen hrob.
23