Romance o metaři.
Zde málo kouzla život nese.
Však člověk všemu navyká.
I metař časem usměje se,
když najde někde – slavíka.
On, třebas nebyl krásných lící
a jinak ulic ozdobou,
přec jenom klidně může říci,
že o chvíli jde před dobou.
Ty ještě dávno dřímáš, světe,
a dále chrníš na loži,
a on už dále čistí, mete
a fůru smetí naloží.
Tak sotva v růžích vstane zora,
zříc vyčítavě na flámy,
on z obecního táhne dvora, –
hle, oč jde metař před vámi!
A táhne jeden, druhý, třetí,
jich převelká je armáda
a v dlouhých řadách metou smetí
a smetí dál se nakládá.
65
A pilnosti typ chvalně známý,
hle, metař, dře se do krve,
ty proklínaje v duchu flámy,
již z kaváren jdou teprve.
A mnohý z nich snad vzpomene si,
ve společnosti kumpánů
jak flámovával také kdesi
a domů chodil po ránu.
Teď vzpomínky ty táhnou hlavou
a mnohé mnohdy zazebou,
máť mnohý krásnou, usmívavou
budoucnost – žel, že za sebou.
Znám jednoho z těch lidí blíže,
Nežnež zatočil jimjím světa vír,
on žil, jak žije každý kníže,
vždy gentlemen a kavalír.
On také píval „Chateau Iquem“
i „Vdovu Clicot“ též měl rád
a také bylo jeho zvykem
o velké sumy v karty hrát.
On také jezdil z Averina,
u Švertáska a Krásy jed’
a mnohá svůdná ballerina
by mnohé mohla vyprávět.
On také míval štěstí u žen
a po modě se odíval –
až na konec pak byl už dlužen,
kde na koho se podíval.
66
To všechno život s sebou nesenese.
Leč všemu člověk navyká.
I on teď časem usměje se,
když najde kousek – slavíka.
Nuž, jeho los teď méně skvoucí,
však on, snad smířen se světem,
teď cesty rovná pro budoucí
a ohání se koštětem.
A tak snad bude život celý.
Sen planý v duši nehárá, –
on spokojí se, nalezne-li
kdes lepší kousek cigara...
67