VII. Tak tedy s bohem už,

Bohdan Kaminský

VII.
Tak tedy s bohem už,
Tak tedy s bohem už,
panenko milá, za vše ti děkuji, čím jsi mi byla.
Tak tedy s bohem už, koťátko, s bohem, lépe teď, nežli snad po žalu mnohém. Vždycky tak v světě je, radost je krátká, – my měli rádi se jak holoubátka. Láska je veliká, člověk je malý, býti to nemělo, bychom se vzali. A co si vyčítat? Chvíli se máme a pak se rozejdem, – vždyť je to známé. 117 Tak tedy s bohem už, jdeme svou cestou, – já jsem byl patnáctým, tys byla šestou. 118