VLAS SLEČNY ELSY.
(1902)
Dost krásných žen jsem viděl v šití,
ve frančině i u Kasky,
i u baletu možno zříti
děv ladných sličné ukázky,
toť více méně pěkné žáby,
však vzal je ďas!
Mne Kubánkova Elsa vábí,
vlas její měkčí nad hedvábí,
och, její vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas!
Ret její roveň zralé višni
a nožka, chůze, jaký vděk!
Ba rád se svojí dcerou pyšní
i vážený pan Kubánek!
Což, dává cvičit milou dceru
i její hlas,
ji vychovává pro operu,
však nejvíc líbí se mu věru
ten její vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Pan Kubánek má slušné jmění,
na Novém městě pěkný dům,
dík rozumnému pekaření
a stále menším rohlíkům.
Tož Elsa není děvče chudéchudé,
a jednou as
že dům ten pěkný dědit bude,
17
dav ctitelů má vždy a všude,
vše pro ten vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Což divu, že se za ní fantí,
kdo viděl této krásy vzor:
tři suplenti, dva auskultanti,
pět kupců, jeden profesor,
muž jeden od potravní daně;
dva tucty as
těch reků, již – sám ručím za ně –
v boj za ni šli by odhodlaně,
vše pro ten vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Než, ruku všem dát přece nelze,
kdo bude as ten šťastný muž?
Kdo divil by se slečně Else,
že sama rozhodla se juž?
Na každém z nápadníků, běda,
se našel kaz
a hříchů celá abeceda –:
ten onen prý jen mamon hledá,
ne její vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Ten šilhá, ten má křivé nohy,
ten pachtí se jen za ziskem,
ten pro pití má prý jen vlohy
a vůbec prý je flámiskem.
18
Až jeden posléz v sen jí vstoupil:
měl pěkný bas
a by jí navždy klidu zloupil,
si uniformu schválně koupil, –
vše pro ten vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Vzezření Marsa na se přijal,
jak vycpaný měl hrudní koš, –
byl z pošty ten pan oficial,
měl výložky jak listonoš.
Byl slečny Elsy ideálem,
bůh duši spas!
A šel, jak byl by generálem,
ač o kord časem klopýt málem –
jej slnil vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Pro vyznání si zvolil formu
dost solidní kdys o plese –
lakýrky měl i uniformu,
jak odolat té noblesse?
„Já představím vás tatínkovi,“
zněl sladký hlas.
I verš i próza těžko poví,
jak rek byl dojat těmi slovy –
jen zřel ten vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Pan Kubánek byl u večeře
– vídeňské řízky právě jed’ –
19
a sotva vlastním očím věře,
požehnal milým dítkám hned.
,Já holku cvičil pro operu,
však, vzal to ďas!
Nu, máte slušnou karieru – –“
A hleděl naň i na svou dceru,
na její vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Pan oficial, ó, tak blízký
splnění vroucích tužeb svých
na radost si dal taky řízky
a vypil devět plzeňských.
Ó jaké štěstí čisté, nové!
I doma zas,
když usnul, táhli nad ním snové,
v nichž zřel, jak Anny Csilágové
ten její vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Pan oficial zářil celý
od chvíle té jak jarní květ,
ke Kubánkovým na neděli
byl vřele pozván na oběd.
Ku prostřenému sedli stolu,
– ó sladký kvas!
Ti dva si ruce tiskli spolu,
on kolem ní jak aureolu
zřel její vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
20
V polévce bylo drobné ságo,
pan oficial začal jíst –
a náhle mračil se jak Jago
a zbledl, chvěl se jako list
a zesinalý v obličeji
i rudý zas
ven potácí se, koktá, nejí,
jen zří tu krásnou hlavu její
a její vlas,
ten, dlouhý zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
A zašel, nevrátil se více,
ba nevrátil se smutný rek...
Zlým tušením jat svojí lžíce
se uchopil pan Kubánek –
co bylo dál, ó kdo to poví..?...?
Ó hrůza, žas!
Pan Kubánek svou lžicí loví
z polévky páně ženichovy
ó dlouhý vlas,
tak dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Jak ženichu by jazyk svázal,
v dál potácel se od dívky.
Prý vlasy její rád má, vzkázal,
ne ale v ságu polívky.
Byl kdesi v jiná pouta sveden,
kde, bohdá, as
v ten lásky jeho blahý eden
snad nespadne mu vlásek jeden,
ni jeden vlas,
21
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
Dost krásných žen se kolem rojí,
že člověk ani nevěří –
já chtěl jsem chytit v píseň svoji
jen dívku zlatých kadeří.
Jsou v světě dosti pěkné žáby,
však, vzal je ďas!
Mne Kubánkova Elsa vábí,
vlas její měkčí nad hedvábí,
och, její vlas,
ten dlouhý, zlatý vlas,
váš, slečno Elso, dlouhý, zlatý vlas.
22