IDYLLA LETNÍ NOCI.
Jun bledý – není pomoci,
hle, nadarmo se lásce brání
a v touze hledí do noci.
Na nebe hledí v pohnutí,
ta noc, to svaté ticho vůkol
mu slzy v oči vynutí.
Svět celý usnul dokola
a nad ním ve chvějivé záři
tisíce světel plápolá.
A bledý jinoch touhou zpit
zřel dlouho v noc tu čaroskvělou,
ve hvězdnou zář i hvězdný třpyt.
Vše dříme již, a měsíc plál
a viděl, kterak jinoch bledý
své sladké dumy dumá dál.
I ve vile, kde Ona dlí,
již zhasli. Všude ticho. Vůkol
mír hluboký se zrcadlí.
Stál dlouho, tiše, nehnutě.
Noc tichá... Vzdychnul... Vše již dříme –
i bledý jun šel na kutě.
77