PRVNÍ ZÁZRAK.

Alfons Breska

Byl žhavý letní den když v podvečer(J5m) šel Kristus s učenníky pěšinou(J5m) vonící mátou mezi lány žita(J5f) zrajících klasů jež tu tiše stály(J5f) stvol vedle stvolu jeden jako druhý(J5f) jako by čekaly až zavane(J5m) mystický vítr před nímž pokorně(J5m) své hlavy nachýlí a blahá zvěst(J5m) poletí polem jako zlaté vlny(J5f) za vlnou vlna k lesům dalekým(J5m) Šel Kristus mlčky v chmurném zadumání(J5f) snad v jeho duši zrálo podobenství(J5f) o koukoli jenž bude uvržen(J5m) na oheň věčný neb se naklonil(J5m) do klasů třpytivých a utrhl(J5m) květ jeho bledý zamysliv se nad ním(J5f) A jeho učenníci před ním šli(J5m) po jednom po pěšině rozkvetlé(J5m) za smíchu hovoru jak prosté děti(J5f) některý časem rukou zamávl(J5m) za pestrým motýlem jenž přeletěl(J5m) a jiný chrpu utrhl neb klas(J5m) Šli všichni bezstarostní veselí(J5m) o blízkém hovoříce městečku(J5m) kam chtěli dojít ještě před večerem(J5f) než v poli širém překvapí je noc(J5m) Bylť Kristus napřed vyslal Jidáše(J5m) by v městečku tom nocleh nalezl(J5m) a ten se právě vrátil se zprávou(J5m) že ve škole vše přichystáno pro ně(J5f) Teď kráčel Jidáš vzadu za Kristem(J5m) zrajícím polem v řadě poslední(J5m) a očí s Mistra téměř nespustil(J5m) Zřel jeho smutek jeho zadumání(J5f) pochyby bázeň které chvílemi(J5m) zakmitly rysy zamyšlené tváře(J5f) Již dávno tušil čím se Mistr mučí(J5f) co nejistotou plní jeho duši(J5f) že stále nemá dosti odvahy(J5m) k velkému činu jenž by fanfárou(J5m) vítězně zazněl celou Israelí(J5f) že stále čeká váhá kolísá(J5m) A Jidáš trpěl trpěl v nitru svém(J5m) tou dlouhou nejistotou Mistrovou(J5m) jež kalila mu jeho světlý sen(J5m) o zaslíbeném králi Israele(J5f) A proto konečně se rozhodl(J5m) dnes když ho Kristus napřed odeslal(J5m) v městečko blízké dnes se rozhodl(J5m) A byl teď spokojen a jeho zrak(J5m) plál nadšením a tvář mu zářila(J5m) že Kristus když se jednou zastavil(J5m) a k němu obrátil tak udiven(J5m) byl nevídaným leskem jeho zraků(J5f) že ptal se po příčině Jidáš však(J5m) se uhnul úsměvem A šli zas mlčky(J5f) pěšinou zkvetlou mezi lány žita(J5f) a z předu zazníval k nim rozhovor(J5m) ostatních učenníků(J3f) Konečně se zjevila jim v dáli bílá zdiva(J7f) tichého městečka a slunce zlatem(J5f) a růžemi je oplétalo v chvíli(J5f) když blížili se prvním jeho domům(J5f) Zde žebrák slepý seděl u cesty(J5m) pod fíkem staletým a naříkal(J5m) na svoje neštěstí a bídu svou(J5m) Leč první učenníci žebráka(J5m) již minuli když Kristus okamžik(J5m) u něho stanul tiše pohleděl(J5m) v tvář jeho zmučenou jat soucitem(J5m) Tu Jidáš náhle k Mistru přistoupil(J5m) tak blízko že se téměř dotýkal(J5m) rty jeho tváře nakloniv se k němu(J5f) A jeho hlas se rozčilením chvěl(J5m) když pravil ke Kristu Ó Mistře hleď(J5m) zde starý slepec v tmách je od mládí(J5m) a dosud nikdy slunce nespatřil(J5m) nespatřil nebe modrého ni květů(J5f) úsměvů země ani červánků(J5m) kterými nebe hoří na západu(J5f) Ó skloň se k němu otevř jeho oči(J5f) ó nenechej ho bloudit stále v tmách(J5m) ať uzří též co divů tají svět(J5m) co krásy všude ruka tvého Otce(J5f) rozsila po zemi a žehnati(J5m) on bude tobě celý život svůj(J5m) a tvoji slávu bude hlásat světem(J5f) Jak ve snu Kristus němě naslouchal(J5m) těm slovům Jidášovým úzkost temná(J5f) se v jeho nitru hrůzně zdvihala(J5m) že nebyl s to by slova odvětil(J5m) A znovu Jidáš mluvil přemlouval(J5m) až Kristus rozhodl se váhavě(J5m) prst slinou navlhčil a potřel jím(J5m) zrak slepého a v strašné úzkosti(J5m) se v duchu modlil Otče na nebesích(J5f) ó dej mi sílu abych otevřel(J5m) zrak slepcův nedopusť by Tvoje jméno(J5f) na posměch bylo těm kdož nevěří(J5m) a smutkem pro ty kteří věří dosud(J5f) souť lidé slabí věří pouze v hmotu(J5f) A zatím vrátili se učenníci(J5f) již napřed šli a zástup diváků(J5m) se shromáždil A všichni čekali(J5m) V tom slepec vzkřikl hlasem velikým(J5m) Ó vidím vidím Padl s pláčem na zem(J5f) a líbal Kristův šat i jeho nohy(J5f) Nesmírný jásot zdvih se v zástupu(J5m) a všichni tísnili se ke Kristu(J5m) by alespoň se dotkli jeho šatu(J5f) pak rozběhli se všichni po městě(J5m) hlásati příchod prorokův a jiní(J5f) zas přibíhali Učenníci jati(J5f) posvátnou hrůzou klesli na kolena(J5f) a modlili se z hloubi vroucí duše(J5f) A Kristus dosud vzpřímen v zástupu(J5m) stál s tváří proměněnou která plála(J5f) jak slunce zrakem obráceným k nebi(J5f) a v jeho nitru zdvihala se síla(J5f) neznámá dosud nepoznaná síla(J5f) Teď teprv cítil že je povolán(J5m) k velikým činům teprv nyní věřil(J5f) co dříve pouze tušil nejasně(J5m) že povolán by spasil celé lidstvo(J5f) že udeřila jeho hodina(J5m) Stál stranou Jidáš s tváří zářící(J5m) on jediný znal celé tajemství(J5m) své tajemství že slepec nebyl slepý(J5f)

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

266. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LEGENDA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. SEKÁČI. (Petr Křička)
  3. VI. Života svátek. (Eliška Krásnohorská)
  4. X. Zardělé vstalo slunce, (Karel Babánek)
  5. PÍSNIČKY. (František Serafínský Procházka)
  6. CHVÍLE ZRÁNÍ. (Karel Červinka)
  7. XXXVII. Noc líbezná (Adolf Heyduk)
  8. Letní odpoledne. (Josef Václav Sládek)
  9. Zvony a skřivani. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Štěstí a utrpení. (Irma Geisslová)