Do výkladních skříní...

Do výkladních skříní...
Do výkladních skříní zahledím se rád. Co v nich pokladů se kryje! Bože, jaké historie čteš tam kolikrát! V knihkupecké skříni jaký náhle div! Odkud vzala se ta záře? Proč ty zlaté kalamáře světu na odiv? [71] V knihkupecké skříni proč těch drahých vás? A proč v lesku, svitu, žáru paprsk slunce na poháru zlatém se tu třás’? K výkladní té skříni hle, se tísní dav. Zlatý laur... Ó rcete, je tu pro vítěze, pro poctu? – Ach, teď jiný mrav... V knihkupecké skříni výstava je cen, jež můj známý v různých časech na bicyklu při zápasech vyhrál uřícen. Ve výkladní skříni ověnčena jest slavná jeho podobizna. Kdo se v těchto řádech vyzná, tomu budiž čest. Ve výkladní skříni on teď rekem jest. Jaký poklad má tu drahý! 72 A tu cena města Prahy, matky českých měst... Ve výkladní skříni dál jsem pátral... aj, ve vydání novém zase jakás kniha zjevila se... Bože, Máchův Máj! Do výkladních skříní hledět, jaký trud! Ah ty, který Máj jsi složil, bože, co jsi bídy prožil a mřel sám a chud... Do výkladních skříní zahledím se rád. Co v nich pokladů se kryje! Ale jaké historie čteš tam kolikrát... 73