Figurka.
Za životní heslo přijal,
egyptskou nám býti ranou.
A je také svrchovanou,
ctěný ten pan oficial.
Seznamte se s ním jen blíže
a pan *** nehna brvou
poví vám hned v chvíli prvou
o své cestě do Paříže.
[74]
Zdánlivě to všední, prosté,
beze všeho nebezpečí,
vy však zavčas před tou řečí
boha za mír duše proste.
Neboť jako dravý příval
zdolají vás jeho slova
a pan *** vždy a znova
novou pro vás muku skrýval.
V sítě své vás krutě lapí
a vás uštve v nové muce.
Hleďte, náhle v jeho ruce
fotografie a mapy.
Zastaví se a vás nutí
chodit po Marsově poli,
ukáže vám flétnu v holi
a dál řeční s novou chutí.
Rámě vaše rukou silnou
uchvátí, řeč tokem plyne
a fotografie jiné
ukáže vám pod svítilnou.
75
Zoufalství vám prsa tíží,
zrak už výraz hoře přijal
a pan ***, oficial,
dál vám hučí o Paříži.
Proklínáte cestu onu
i to, že se vrátil zpátky.
Aspoň jeden oddech krátký!
Ne, zas počal o balonu.
Jako moře v bědné hlavě
jeho řeč dál hučí, hučí
a on bez milosti učí
o Paříži, o výstavě.
Na kousky vám srdce dera
mluví – mráz vám tělem běží –
o Eiffelově té věži
a o krásách Trocadera.
A dál mluví, věční bozi!
– duše ve vás je už malá –
jak obědval u Duvala...
a vám srdce puknout hrozí.
76
Třeštíte a duch se blíží
šílenství, už do tmy klesá,
leč on dále, pro nebesa!
hovoří vám o Paříži.
A když polomrtev, zmámen
jste už všemi těmi slovy, –
aj, tu jeho známý nový...
Se srdce vám padá kámen.
Zašel... Úsměv na rty přijal,
vám vše ještě hučí v hlavě
a už s jiným po výstavě
jde pan ***, oficial.
A než třetího snad lapí,
zříte, jak ta boží metla
před krámem, kde více světla,
rozprostírá tytéž mapy...
77