AŽ PŘIJDE JARO.

Bohdan Kaminský

AŽ PŘIJDE JARO.
Tak zdá se mi, že moře beze hrází, tůň bezedná a dlouhý život celý je mezi tím, co s minulostí dělí mne otázkou: – Co, dítě, tobě schází? – Nic, matko, nic... že z žití puklé vázy mi prchá mír a hvězdy mé se stměly a pohasly... co s tím. Kdos rozechvělý přec na mé čelo bílé růže hází. Ta upomínka dokud neprchne mi, vím, neklesnu. A přec se za mne modli. Ó vím, tvé srdce dobré neskonale. A zveš mne zas, až jaro s květy všemi se vrátí k nám a slunko na všem prodlí kol s usmíváním... Kde já budu ale..... 52