Z HROBU BÁSNÍKOVA.

Bohdan Kaminský

Z HROBU BÁSNÍKOVA.
Kdes v dáli spíš, tak dávno lidé malí tvé velké srdce těžce zasypali. Ó nyní vím, jen trním krytou hlavu, jsi žitím šel, jak jdeme na popravu. A dnes mi líto, že ta růže tvá je tak vyrudlá v těch listech tvého „Máje“. A že to žití, kde jsi byl jen málo, se jednou růží na tě neusmálo. A že my ani mrtvému tam dole víc nenecháme než to trní holé. 159