Ztracené volání po lásce, štěstí,

Bohdan Kaminský

Ztracené volání po lásce, štěstí, za tichých večerů slýchávám znít, nevím, zda listí těch stromů tak chřestí – ale v těch větvích je hluboký klid. Chvíli to zahučí, jak v moří tůně, kalný proud divoký, který je skryt, volá to, burácí, pláče a stůně – ale tu navrchu hluboký klid. A zas to zahučí v útrobách skály, tmavá noc bouřlivá, slyš kolem hřmít – – Ale než červánky po ránu vzplály, na širé krajině hluboký klid. Chvíli to zavane zvolna a zdlouha, cítíš to hluboko do srdce rýt, cítíš, to horečná, mrazivá touha – ale v té tváři je hluboký klid. Kaina znak na čele, řítí se věky, země tak velká je – – nechte mne být, najdu též její klín vlídný a měkký a v něm ten nejvyšší, hluboký klid.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

416. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LESEM. (Jaroslav Vrchlický)
  2. ANDANTE (Antonín Sova)
  3. None (Karel Babánek)
  4. STESK LESA. (Louis Křikava)
  5. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  6. DUJ SI, HŘMI SI, VICHŘICE! (Antonín Klášterský)
  7. Ve vichru. (Alfons Breska)
  8. JIŽ SE PŘIPOZDÍVÁ (Adolf Brabec)
  9. V DNECH LISTOPADU. (Roman Hašek)
  10. 10. V les nejhlubší si také jednou zajdu, (Vojtěch Pakosta)