MARNOST

Jiří Karásek ze Lvovic

MARNOST
Mnou procházíš jak slunce sklem A myslíš: duše s duší splývá. A přece nevíš, v nitru mém Že také z tebe nuda zbývá. Lneš každým ke mně pocitem, Jak vína úponky lnou k tyči. A přece nevíš, v nitru mém Že pochybnost mou lásku ničí. Tvé oči modré, kosatcem A ametystem jak by plály. Mne touha jímá, lidem všem A předem tobě zmizet v dáli. Na břehu Věčna popraškem Jsem marným v nekonečnu všeho. Čím víc mne držíš každým dnem, Tím méně máš mne zajatého. 40

Kniha Poslední vinobraní (1946)
Autor Jiří Karásek ze Lvovic