II. Rozklad.

Jiří Karásek

II.
Rozklad.
Štít sluneční se v brunatný kov taví, žár jeho v chorobném se dusí vzduchu, jenž houstne zsinalý a popelavý nad krajem plným vápenného puchu. Vše spáleno: i sytá zeleň trávy, již štětec Jara stříkl v dalné strže, i písek ostrý, jenž teď do únavy tak tvrdě v rytmu kročejů mých vrže. A zápach hniloby je cítit všude, své jedy rozkladné Zmar na vše lije, i slunce uhnívá tak divně rudé... V mých žilách krev se odpařuje žhavá, a tělo slábnouc konec agonie a konec všeho, všeho očekává. 16

Kniha Zazděná okna (1894)
Autor Jiří Karásek ze Lvovic