IV. Nemoc.

Jiří Karásek

IV.
Nemoc.
Dnes naposled skla oken západ zalil zahořklým smutkem fialových par. Z nich hořkosť v duši zbyla. Prudký žár bolavé hrdlo sežehl a spálil. Noc. Zrak tmou zalitý, že zmírám, sním v mdlé předtuše již příští agonie. Hlas hodin tvrdě do tmy slité bije, jež zvířena zní zvukem kovovým. Teď došly... Mrtvá na vše padá tíha jak z cínu. Smrť se hnula, která číhá, a těžkosť kroků vláčí ke mně tmou... A rdousí mě. Zvuk poslední sluch chytá: krev zkažená to syčí v žíly vlitá, jež v sprahlém mase scvrkají a schnou. 18

Kniha Zazděná okna (1894)
Autor Jiří Karásek ze Lvovic