VII. Kalný západ.

Jiří Karásek

VII.
Kalný západ.
Jak trosky zčernale se spáleného vraku v klín moře vmetené, jež krví ostrou víří, v hořící karmíny, v jichž tónech západ hýří, kles’ smutek bizarrních a roztříštěných mraků. A v jeden akvarel skvrn rozteklých teď splývá krev s černí spálenou a karmín s línou šedí, a slunce vyrudlé jak plátek staré mědi se kalné, morosní a znavené v kraj dívá. Zvuk zvonů kovový a tvrdý táhle, dlouze v pláň mrtvou, v sítinách kde žabí checht zní pouze, jak vzduchem utuhlým a zhuštělým se vleče. Šeď těžké únavy se slévá v tempu líném v mou duši chorobnou a otrávenou spleenem, proud barev špinavých tak zvolna do ní teče... 21

Kniha Zazděná okna (1894)
Autor Jiří Karásek ze Lvovic