VII. Kalný západ.

Jiří Karásek

VII.
Kalný západ.
Jak trosky zčernale se spáleného vraku v klín moře vmetené, jež krví ostrou víří, v hořící karmíny, v jichž tónech západ hýří, kles’ smutek bizarrních a roztříštěných mraků. A v jeden akvarel skvrn rozteklých teď splývá krev s černí spálenou a karmín s línou šedí, a slunce vyrudlé jak plátek staré mědi se kalné, morosní a znavené v kraj dívá. Zvuk zvonů kovový a tvrdý táhle, dlouze v pláň mrtvou, v sítinách kde žabí checht zní pouze, jak vzduchem utuhlým a zhuštělým se vleče. Šeď těžké únavy se slévá v tempu líném v mou duši chorobnou a otrávenou spleenem, proud barev špinavých tak zvolna do ní teče... 21
Básně v knize Zazděná okna:
  1. [Úvod]
  2. Touha samoty.
  3. Spleen.
  4. Tuberosy.
  5. I. Japonerie.
  6. II. Rozklad.
  7. III. Narkosy.
  8. IV. Nemoc.
  9. V. Horečka.
  10. VI. Příšerná loď.
  11. VII. Kalný západ.
  12. VIII. Noční sonet.
  13. Hudba siesty.
  14. Krajina v modři.
  15. Mrtvé přátelství.
  16. I. Úvodní.
  17. II. Somnambula.
  18. III. In memoriam.
  19. IV. Kytara.
  20. V. Mrtvé ruce.
  21. VI. Staré domy.
  22. Miserere.
  23. Nálada zmrtvělá.
  24. Opuštěný dům.
  25. Krajina
  26. Chorál mrtvých.
  27. Krajina v duši.
  28. Improvisace.
  29. Zazděná okna.
  30. Portrét.
  31. Rodinné hodiny.
  32. Benátská zrcadla.
  33. Melancholie noci.
  34. Růže hřbitovů.
  35. Oči.
  36. Rekviem.