Chorál mrtvých.

Chorál mrtvých.
Comme la voix d‘un mort qui chante- rait du fon i de sa fosse... Verlaine, Sérénade.
V ospalém vleku noční mře doba. Hodina míjí, hodina vstává, za ruku pojímá uspanou družku, by šla s ní na vždy v temno Času. Z černa to v černo přechod je stálý, míjení dlouhé, zmírání těžké, zatím co vzdálené rytmy se chvějí z Věčnosti jezer v táhlém stenu, mohutná hymna, akkordy temné, ve tmách se vlní, ve tmách se tlumí, žalobné úpění, zoufalství protest, vítězný chorál chmurné Smrti. Neznámí mrtví, neznámí bratří! Žalobné hlasy z Věčnosti klína, 43 znějící tesklivě k mému teď sluchu, výkřiky táhlé zašlých rodů! Bolestí vašich tragické tóny v oponu černou duše mé tkají těžký květ smuteční pohřebných žalů v zapadlých hrobech, v kryptách chrámů, bolestí vašich tragické tóny v duši se ryjí, v uspanou duši, v hladinu chvějivou, v citlivou blánu napjatou tence v tichu noci, jako když v podzim vichřice nával v zpuchřelé mrtvo pustého domu vboří se násilně, vboří se těžce, v mlčící chodby, v prázdné síně. Neznámí mrtví, neznámí bratří! Do vašich duší kladu svou duši, s vašimi výkřiky mísím své vzdechy, s vašimi smutky žal svůj vážu, v mohutnou hymnu pojím se s vámi, aby tmou zněla, aby v tmách mřela, 44 žalobné úpění, zoufalství protest, vítězný chorál chmurné Smrti! 45