Mrtvé přátelství.

Mrtvé přátelství.
Et de longs corbillards, sans tam- bours ni musique, défilent lente- ment dans mon âme... Baudelaire, Spleen.
Bez barev, ponurý, jak s pohřebními rytmy den za dnem počíná v šeď soumraku se tkát, z mrtvého přátelství jen stesk zbyl v duše přítmí, sám, smutný poutník, zas jdu prázdnem pustých lad... V tu dálku bezcílnou, jež v tvrdou noc se chýlí, zkad jezer Neznáma kvil tichý slyšeti, jen vlídná vzpomínka, jak sesláblý a bílý jas lampy stažené plá ve tmy paměti... Jen vlídná vzpomínka, jak v podzim hřbitov bývá, když slunce rozzáří se jako v kalném snu do vzduchu mokrého, v němž vůně zvlhlá splývá a v plochy leštěné se klade mramoru. Vše v posléz povlekne šeď kajícnické řízy: v těch sadech Minula, na stezce zapadlé, 25 kde nikdo nechodí, vše barvy, tóny zmizí jak obraz chycený jen letmo v zrcadle. A jenom po čase snad záchvěv ještě vzruší mou mysl zklidněnou, tím bolem z dávných dnů. Tak po snu zklamaném vždy hořkosť usne v duši, když skutečnosti šeř se zatkne v duhu snů. 26