Touha samoty.

Jiří Karásek

Touha samoty.
Jed ostrý, zahořklý mé nitro prolil zticha, dým černých kadidel v něm zhuštěn zavání – a jenom zdaleka, jak z dlaní světic dýchá to touha bělosti, mdle čistá v zmírání. Ta touha bělosti, jež suggeruje z dáli jak rytmem tušených a neviděných vln, jež hynou ve mlhách, jež únavy kyv stálý touž hudbou provází, v snů závrať, vzdechů pln. A raněn životem a zalit šedí stejnou, jež tvrdě zatíná v snů duhu, lesk a jas své tóny mrazivé hrou krutou, beznadějnou, jak plavec zbloudilý sním v nostalgii zas: že duch můj poznovu si kathedrálu stvoří té hrdé Samoty, již zpupně pobořil, kde světla vzpomínek v lamp starém zlatě hoří, hru lesků lijíce do hrobek mrtvých chvil, [11] té hrdé Samoty, kde vše se zapomene, kde vše se uklidní, čím duch je uštván, chor, jak spí kdes v zátoce vod rytmy zkonejšené, co skály vzdálené rve náraz vln a vzdor. 12
Básně v knize Zazděná okna:
  1. [Úvod]
  2. Touha samoty.
  3. Spleen.
  4. Tuberosy.
  5. I. Japonerie.
  6. II. Rozklad.
  7. III. Narkosy.
  8. IV. Nemoc.
  9. V. Horečka.
  10. VI. Příšerná loď.
  11. VII. Kalný západ.
  12. VIII. Noční sonet.
  13. Hudba siesty.
  14. Krajina v modři.
  15. Mrtvé přátelství.
  16. I. Úvodní.
  17. II. Somnambula.
  18. III. In memoriam.
  19. IV. Kytara.
  20. V. Mrtvé ruce.
  21. VI. Staré domy.
  22. Miserere.
  23. Nálada zmrtvělá.
  24. Opuštěný dům.
  25. Krajina
  26. Chorál mrtvých.
  27. Krajina v duši.
  28. Improvisace.
  29. Zazděná okna.
  30. Portrét.
  31. Rodinné hodiny.
  32. Benátská zrcadla.
  33. Melancholie noci.
  34. Růže hřbitovů.
  35. Oči.
  36. Rekviem.