Krajina

Jiří Karásek

Krajina
Kraj bez jména a ve tmách myšlený. Nesmírné prázno třesoucí se jemně, jak tajeplnou bázní prochvěno. A cesta nejistá a mlčící a mrtvá, v noci ztopená a plná putovníků ke branám hrůzy, stínů, již se neznají a prchnou, jak se k sobě přiblíží. A všechno těžké úzkostí a tragické nad stíny do tmy jdoucími a hrůzou prosáklé a vraždou – – já vzkřiknout chtěl jsem: Smrti! Smrti! Smrti! však kolem bylo němo – – němo kolem! 42