Spleen.

Jiří Karásek

Spleen.
Den za dnem plouží se tak ospalý, jak z cel když v kápích chodbami jdou mniši – šer zhuštěný, v němž barvy uhasly, vše zalévá, že oko nerozliší, kde nebe šedivé, kde země šedá, kde křivka obzoru je zsinalá a bledá, vše prší popelem a mísí se a smývá v tom svitu klamivém, jenž zpola roven stínu, a zrak se v prázdno jen a v slité kouře dívá a v chmury sražené, z nichž cítit vlhkost cínu. Hned duše po noci, hned zase po dnu touží, hned tmou se spíti chce, hned zase žárem spálit, krok prázdnou jizbou zní, kde únava se plouží, – a v posléz znudí vše; v tom svitu, mhou jenž zalit a deštěm popelu a smutkem jak skonu, v tom šeru bez kontur a ostrých čar a rysů, bez barev ostrosti a bez hýření tónů, kde v stíny plíživé vše dlouží se a schvívá. A duše znavena se smutkem všeho splývá. 13
Básně v knize Zazděná okna:
  1. [Úvod]
  2. Touha samoty.
  3. Spleen.
  4. Tuberosy.
  5. I. Japonerie.
  6. II. Rozklad.
  7. III. Narkosy.
  8. IV. Nemoc.
  9. V. Horečka.
  10. VI. Příšerná loď.
  11. VII. Kalný západ.
  12. VIII. Noční sonet.
  13. Hudba siesty.
  14. Krajina v modři.
  15. Mrtvé přátelství.
  16. I. Úvodní.
  17. II. Somnambula.
  18. III. In memoriam.
  19. IV. Kytara.
  20. V. Mrtvé ruce.
  21. VI. Staré domy.
  22. Miserere.
  23. Nálada zmrtvělá.
  24. Opuštěný dům.
  25. Krajina
  26. Chorál mrtvých.
  27. Krajina v duši.
  28. Improvisace.
  29. Zazděná okna.
  30. Portrét.
  31. Rodinné hodiny.
  32. Benátská zrcadla.
  33. Melancholie noci.
  34. Růže hřbitovů.
  35. Oči.
  36. Rekviem.