I. Japonerie.

Jiří Karásek

I.
Japonerie.
Ó kraji, k jehož břehům toužně vížem’ své fantasie yachtu zbloudilou, mé duše misku, v které barvy schnou, skrop vlahou mokrou rozstříkaných pižem. Ať třených tuší měkce slité vůně s tou fantastikou draků šklebivých, jež ryjí drápy v porcelánů sníh, v mou mysl splynou, po barvách jež stůně. Jen barvy, vůně, tam, kde prší stíny, kam padá popel nudy, šediviny a soumraku svit kalně zsinalý! Jen barvy, které výskají a hoří, ať tekou v duši s kouzlem cizích moří, ať v požár barevný ji zapálí! 15
Básně v knize Zazděná okna:
  1. [Úvod]
  2. Touha samoty.
  3. Spleen.
  4. Tuberosy.
  5. I. Japonerie.
  6. II. Rozklad.
  7. III. Narkosy.
  8. IV. Nemoc.
  9. V. Horečka.
  10. VI. Příšerná loď.
  11. VII. Kalný západ.
  12. VIII. Noční sonet.
  13. Hudba siesty.
  14. Krajina v modři.
  15. Mrtvé přátelství.
  16. I. Úvodní.
  17. II. Somnambula.
  18. III. In memoriam.
  19. IV. Kytara.
  20. V. Mrtvé ruce.
  21. VI. Staré domy.
  22. Miserere.
  23. Nálada zmrtvělá.
  24. Opuštěný dům.
  25. Krajina
  26. Chorál mrtvých.
  27. Krajina v duši.
  28. Improvisace.
  29. Zazděná okna.
  30. Portrét.
  31. Rodinné hodiny.
  32. Benátská zrcadla.
  33. Melancholie noci.
  34. Růže hřbitovů.
  35. Oči.
  36. Rekviem.